Proč zvolit lůžkoviny z hedvábí?

Hedvábí se oproti ostatním látkám pyšní mnoha přednostmi. Tolik oblíbené není pouze jen pro svoji jemnost, lehkost a pevnost zároveň. Mezi důležité vlastnosti hedvábí patří zejména jeho schopnost skvěle pracovat s termoregulací. V létě chladí a v zimě naopak hřeje, zároveň skvěle odvádí pot a výborně odvětrává, díky čemuž nevsakuje pachy. Vlákna hedvábí bource morušového jsou velice pevná a díky správnému vrstvení jednotlivých vláken se v lůžkovinách nesetřepávají a neposouvají, a to i bez použití chemikálií či prošívání. Hedvábí jako přírodní izolant zároveň funguje velice účinně jako bariéra proti všemožným alergenům (např. roztočům nebo prachu), díky čemuž jsou vhodnou variantou pro lidi trpící alergiemi. Lůžkoviny jsou tak kromě dokonalého komfortu zároveň šetrné k našemu zdraví. Pro naše lůžkoviny vybíráme pouze nejkvalitnější hedvábná vlákna bource morušového s výjimkou našich chráničů matrací, kde jsou používána vlákna bource dubového zvaná tussah. 

Gramáž hedvábí se měří v tzv. mm (mómí), které jsou japonskou jednotkou váhy pro hedvábí. 1 mm = 4,33 g/m2. Pozor, neplést zkratku "mm" u hedvábí s milimetry


Jak o hedvábné lůžkoviny pečovat?

V první řadě je vždy nutné hedvábné lůžkoviny povléct do povlečení, aby nedošlo k poškození hedvábného a jemného saténového obalu. Polštáře, přikrývky i deky zpravidla nepereme! Pokud by však došlo k většímu znečištění, lze je výjimečně vyprat v pračce s programem určeným pro hedvábí o teplotě 30ti stupňů. Pokud však chcete, aby se Vašim lůžkovinám dostalo řádné péče a nedošlo k jejich poškození, kontaktujte nás. Rádi Vám poradíme, jak postupovat, aby nedošlo k poškození a zůstala v maximální míře zachována funkčnost a kvalita Vašich lůžkovin. 
Povlečení, chrániče, povlaky či prostěradla lze vyprat s programem určeným pro hedvábí  o teplotě maximálně 30ti stupňů a bez použití aviváže. Žehlit lze při nízké teplotě a bez použití páry. Nikdy nepoužívejte sušičku. 


Historie hedvábí aneb jak tato látka změnila svět

Původ hedvábí je vystopován do starověké Číny. Legenda vypráví o princezně, která popíjela čaj ve své krásné zahradě, když jí náhle spadl kokon do horkého čaje, který uvolnil vlákno hedvábí. Stará literatura nicméně přisuzuje všeobecné rozšíření hedvábí císaři Si-Ling kolem roku 2600 př.n.l. Housenku nazval bohyní, začal ji pěstovat a vyvinul tkalcovský stav pro výrobu látky. Hedvábí bylo z počátku pouze pro potřeby císaře, později však došlo k jeho širšímu užívání. Hedvábí se rychle stalo nejdůležitější ekonomickou komoditou Číny. Bylo užíváno pro hudební nástroje, rybářské vlasce, tětivy luků, různé vazby a pro jeden z prvních luxusních papírů světa. Nakonec i běžní lidé mohli oblékat hedvábné oděvy.
Během dynastie Han přestalo být hedvábí užíváno pouze jako průmyslový materiál, ale začalo mít absolutní a významnou hodnotu samo o sobě. Farmáři platili daně v zrní a hedvábí, platila se jím civilní služba. Hodnota byla počítána v délce hedvábí a přepočítána na unce zlata. Stalo se také měnou používanou v obchodě se zahraničím.

Více než 2000 let Čína střežila tajemství hedvábí sama pro sebe. Bylo to nejvíce horlivě a fanaticky chráněné tajemství v historii. Samozřejmostí byl rozsudek smrti umučením každému, kdo vyzradil tajemství housenky bource morušového. Nakonec však proces výroby hedvábí byl propašován do sousedících regionů, Japonsko získalo tajemství okolo roku 300 n.l. a Indie o sto let později.
První zemí používající vědecké metody pro vypěstování housenek bylo Japonsko, které produkuje jednu z nejjemnějších hedvábných látek. Ostatní země produkující velmi kvalitní hedvábí jsou Čína, Itálie, Indie, Španělsko a Francie. Čína byla jedním z největších exporterů surového hedvábí v roce 1990, na 85% světové produkce surového hedvábí vydělala 800 milionů dolarů. Konečné produkty Číny tvořily polovinu světové produkce s tržbou 3 bilionů dolarů. Hedvábí má nepatrné množství globálního textilního průmyslu a to méně než 0,2%. Tato hodnota je však zavádějící, protože aktuální obchodní hodnota hedvábí a produktů z něj je o mnoho více působivá. Tento obchod se pohybuje v bilionech dolarů, cena za jednotku surového hedvábí je zhruba 20x vyšší než cena bavlny. 

Odkud hedvábí pochází?

Nejjemnější, nejvíce žádoucí hedvábí pochází z housenky motýla bource morušového. Slepá a nelétavá housenka se živí výhradně listy moruše. Je známá jako Bombyx mori, fascinující, ale s tragickým osudem. Před tisíci lety byly divoké a žily na dřevěných klaccích v bahnitých hnízdech. Dnes jsou plně domestikovány, pěstovány profesionálními ošetřovateli na podnosech s listy moruše a prakticky nemohou žít bez lidské péče a krmení. V současnosti se již volně nevyskytují žádné housenky motýla Bombyx mori ve volné přírodě.Kultivace housenek za účelem produkce hedvábí se nazývá hedvábnictví (přeloženo z sericulture). Po staletí byl hedvábný průmysl vyvíjen a propracován v precizní vědu. Dnes se tento nesmírně vyvinutý průmysl zabývá oblastí od chování housenky až po produkci hedvábí. Housenky jsou chovány velkými korporátními farmáři po celém světě.Jeden akr (0,4ha) stromů moruše vyprodukuje dostatek potravy k nakrmení housenek, které vytvoří kokony o váze 178 liber (81 kg). Tyto kokony mohou být rozmotány do 35 liber (16 kg) surového hedvábí. Listy moruše jsou obnovitelnou a dlouhodobě udržitelnou plodinou, která produkuje rok co rok. Jeden dospělý strom vyprodukuje dostatek potravy pro 100 housenek. Obecně je z jednoho kokonu mezi 1000 (25 až 2000 palců dlouhé vlákno tvořeno ze dvou složek: substance nazývaná fibroin, která tvoří 75-90% vlákna a sericin, což je jakési lepidlo produkováno housenkou ke slepení vláken do kokonu, tvořící 10-25%. Ostatní složky jsou tuky, soli a maz. K výrobě 1yardu (91,4cm) hedvábí je zapotřebí přibližně 3000 kokonů.Přirozený průběh cyklu proměny housenky na nočního motýla je od vylíhnutí z vajíčka přes zakuklení a rozbití kokonu, a vylíhnutí motýla. Jak se však motýl začne líhnout z kokonu naruší jeho vlákna na mnoha místech, což ho poškodí a velmi sníží hodnotu. Proto se při zpracování housenka zničí, aby nedošlo k porušení vlákna. Běžnou metodou je umístění kokonu do páry na několik minut. Další metodou je ponoření do vařící vody, které take zajistí, že se seracin, přírodní lepidlo uvolní a rozlepí se od sebe vrstvy vlákna, která poté mohou být rozmotána.